Náš tým

nela

Nela  Beranová
Vedoucí týmu / Průvodce

  • +420 778 964 011

  • beranova.nela@fokus-praha.cz

Nikdy jsem nebyla studijní typ. Už na ZŠ jsem patřila mezi lehce podprůměrné žáky, učení nebylo mojí oblíbenou aktivitou. Při rozhodování o SŠ jsem podlehla přání rodičů a šla jsem na SOŠ informatické výchovy a knihovnictví, ve druhém ročníku škola zanikla a já šla na obchodní akademii. Přišlo mé divoké období a já v pololetí ze školy vypadla. Shodou náhod přes kamarády jsem se dozvěděla o SOŠ sociálně právní a tím začala i má cesta k sociální práci…

pavel

Pavel Cina
Průvodce

  • +420 778 971 533

  • cina.pavel@fokus-praha.cz

Po dokončení základní školy do mého pokoje přišel otec a řekl: „Tak co? Chceš jít do práce, anebo chceš jít na střední školu?“ V tu chvíli jsem hrál Diablo II a vůbec jsem nevěděl, co chci v budoucnu dělat. Jediný životní cíl, který jsem v té chvíli vnímal, bylo zničit zlo, které trýznilo přístavní město Lut Gholein. Na konci rozhovoru s otcem jsem si vybral strojírenský obor, jelikož můj otec pracoval ve strojírenském průmyslu. Ve svých 18cti letech jsem se stal Mechanikem strojů a zařízení a šel jsem makat…Po x letech práce v továrně se stala věc, která mi změnila celý život…

michal

Michal Votava
Průvodce

  • +420 778 971 433

  • votava.michal@fokus-praha.cz

Do první třídy mě vzali v šesti letech, to mi připadalo dost brzy, ale nemuseli jsme tam po obědě spát a paní učitelku Mejstříkovou jsem měl rád, tak to šlo. To paní učitelka Tovačovská byla přísnější, jednou jsem po ní hodil křídu, ale nakonec jsme se spřátelili a dodnes jsem jí vděčný za to, že v podmiňovacím způsobu první osoby množného čísla říkám abychom a ne abysme. V osmé třídě jsme seděli před školou na sovětské vlajce a dělali sametovou revoluci… Když jsem potom nevěděl, na jakou střední školu se přihlásit, babička mi poradila oděvní průmyslovku, kam brali bez přijímaček a jak říkala, o děvčata tam nebude nouze. Opravdu, nebyla.

jan

Jan Tyl
Průvodce / Peer pracovník

  • +420 774 152 784

  • tyl.jan@fokus-praha.cz

Když jsem přišel do první třídy, psal se rok 1997. Moje třídní učitelka se jmenovala Ludmila Jeníková. Říkala mi Jeníku. Měli jsme ve třídě spolužáka Jirku Stehlíka, který potřeboval asistenta, protože byl na vozíku. Dělalo mu potíže psát, počítat, držet tužku. Stejně jako všem prvňákům. Byl mentálně „postižený“, ale to jsme vůbec neřešili, jelikož jsme nevěděli, co to znamená. Byl to Jirka. Náš spolužák. Po téměř třiceti letech mě překvapuje a rozčiluje, že slovo inkluze je stále zahaleno spoustou zbytečností a nesmyslností.

linda

Linda Nývltová
Psycholožka

  • +420 734 545 808

  • nyvltova.linda@fokus-praha.cz

Ve škole mi šlo všechno tak nějak samo a tak rodiče usoudili, že jít na osmiletý gympl pro mě bude nejlepší volbou. Z tohohle zásadního a poměrně dlouhého životního období ve mně nejvíc zůstaly silné kamarádské vztahy - parta lidí s podobnými bolístkami na duši společně se potýkající s výzvami dospívání nejrůznějšími dostupnými způsoby začátku nového tisíciletí.

eliska

Eliška Ripková
Konzultantka / Koordinátorka BNA - Praha

  • +420 778 971 133

  • ripkova.eliska@fokus-praha.cz

V dostuduj.fit se mnou potkáte při přihlašování do skupinových podpůrných aktivit, při domlouvání preventivních programů pro školy zaměřených na duševní zdraví v projektu Blázníš? No a!

radka

Radka Votavová
Projektová manažerka

  • +420 773 743 250

  • votavova.radka@fokus-praha.cz

Se mnou se moc setkávat asi nebudete, ale díky mně se můžete setkávat s těmi, co vás budou podporovat na vaší cestě. Vždycky jsem věděla, že budu veterinářka. Že nebudu, mi oznámili na posudkové komisi, protože mám ekzém a na zemědělku a veterinu mě nepustí. Takže gympl a pak se uvidí. Naštěstí se během dospívání můj zájem o zvířata rozšířil i na zájem o lidi a já se mohla nadšeně stát studentkou medicíny.

silueta

Alena Vrbová
Odborná garantka

  • +420 604 549 661

  • vrbova.alena@fokus-praha.cz

Do první třídy jsem se vážně těšila. Uměla jsem totiž už číst! Pamatuju si z té doby hlavně dvě věci - modrý látkový ubrousek, který byl povinnou součástí svačiny, barva nebyla (na rozdíl od trenýrek na tělocvik) předepsaná a růžové (prý) jahodové mléko v igelitu, které bylo svačinovou součásti volitelnou, zato pak všichni, co jej pili, měli, a to snad povinně, slušivé vousy kolem pusy pro celý zbytek dne.

Scroll to Top