Pavel Cina
Průvodce / Vedoucí centra
"Po dokončení základní školy do mého pokoje přišel otec a řekl: „Tak co? Chceš jít do práce, anebo chceš jít na střední školu?“ V tu chvíli jsem hrál Diablo II a vůbec jsem nevěděl, co chci v budoucnu dělat. Jediný životní cíl, který jsem v té chvíli vnímal, bylo zničit zlo, které trýznilo přístavní město Lut Gholein. Na konci rozhovoru s otcem jsem si vybral strojírenský obor, jelikož můj otec pracoval ve strojírenském průmyslu. Ve svých 18cti letech jsem se stal Mechanikem strojů a zařízení a šel jsem makat…Po x letech práce v továrně se stala věc, která mi změnila celý život…"
Michal Votava
Průvodce
"Do první třídy mě vzali v šesti letech, to mi připadalo dost brzy, ale nemuseli jsme tam po obědě spát a paní učitelku Mejstříkovou jsem měl rád, tak to šlo. To paní učitelka Tovačovská byla přísnější, jednou jsem po ní hodil křídu, ale nakonec jsme se spřátelili a dodnes jsem jí vděčný za to, že v podmiňovacím způsobu první osoby množného čísla říkám abychom a ne abysme. V osmé třídě jsme seděli před školou na sovětské vlajce a dělali sametovou revoluci."
Nikola Kovaříková
Průvodkyně / Peer konzultantka
"Má cesta školským a vzdělávacím systémem začala poměrně růžově. Pamatuji si, při zápisu do první třídy, jak se můj dědeček vychloubal tím, že už umím počítat do dvaceti, a ne “jen” do deseti, jak bylo pro vstup do první třídy potřeba. Do té jsem se velice těšila – bavilo mě se učit, poznávat, objevovat a nasávat nové vědomosti a dovednosti, byla jsem zvídavé, na holčičku až příliš neposedné, spíše klukovské dítě, které chtělo objevovat svět, i když často způsoby, které byli dle dospělých pro dívku nevhodné."
"Má cesta školským systémem začala už od samého počátku dosti dramaticky. První tři měsíce první třídy jsem absolvovala na východním Slovensku v malé venkovské škole v ještě menší vesničce, rodném místě mojí maminky. V listopadu přišla Sametová revoluce a s tím i senzační nápad mých rodičů přestěhovat se zpět do Čech (historie našich rodinných přesunů by vydala na samostatnou kapitolu, tím laskavého čtenáře nebudu zdržovat)."
Radka Votavová
Ředitelka centra
"Se mnou se moc setkávat asi nebudete, ale díky mně se můžete setkávat s těmi, co vás budou podporovat na vaší cestě. Vždycky jsem věděla, že budu veterinářka. Že nebudu, mi oznámili na posudkové komisi, protože mám ekzém a na zemědělku a veterinu mě nepustí. Takže gympl a pak se uvidí. Naštěstí se během dospívání můj zájem o zvířata rozšířil i na zájem o lidi a já se mohla nadšeně stát studentkou medicíny."