Pavel Cina

Pavel Cina
Průvodce / Vedoucí centra

  • +420 778 971 533

  • cina.pavel@fokus-praha.cz

"Po dokončení základní školy do mého pokoje přišel otec a řekl: „Tak co? Chceš jít do práce, anebo chceš jít na střední školu?“ V tu chvíli jsem hrál Diablo II a vůbec jsem nevěděl, co chci v budoucnu dělat. Jediný životní cíl, který jsem v té chvíli vnímal, bylo zničit zlo, které trýznilo přístavní město Lut Gholein. Na konci rozhovoru s otcem jsem si vybral strojírenský obor, jelikož můj otec pracoval ve strojírenském průmyslu. Ve svých 18cti letech jsem se stal Mechanikem strojů a zařízení a šel jsem makat…Po x letech práce v továrně se stala věc, která mi změnila celý život…"

Michal Votava

Michal Votava
Průvodce

  • +420 778 971 433

  • votava.michal@fokus-praha.cz

"Do první třídy mě vzali v šesti letech, to mi připadalo dost brzy, ale nemuseli jsme tam po obědě spát a paní učitelku Mejstříkovou jsem měl rád, tak to šlo. To paní učitelka Tovačovská byla přísnější, jednou jsem po ní hodil křídu, ale nakonec jsme se spřátelili a dodnes jsem jí vděčný za to, že v podmiňovacím způsobu první osoby množného čísla říkám abychom a ne abysme. V osmé třídě jsme seděli před školou na sovětské vlajce a dělali sametovou revoluci."

Jana Hostašová

Jana Hostašová
Průvodkyně

  • 771 233 057

  • hostasova.jana@fokus-praha.cz

"Asi odjakživa jsem chtěla studovat v Praze na Karlově univerzitě. Ta pro mě byla symbolem vědění, poznání a moudrosti. Studium se mi splnilo, nadchlo mě! Ale největší poznání pro mě bylo, že chci od abstraktního teoretizování ve filosofii a zkoumání osudů lidí v historii přejít k práci s lidmi, kde můžu být užitečná teď a tady. "

Niki Kovaříková

Nikola Kovaříková
Průvodkyně / Peer konzultantka

  • 778 964 011

  • kovarikova.nikola@fokus-praha.cz

"Má cesta školským a vzdělávacím systémem začala poměrně růžově. Pamatuji si, při zápisu do první třídy, jak se můj dědeček vychloubal tím, že už umím počítat do dvaceti, a ne “jen” do deseti, jak bylo pro vstup do první třídy potřeba. Do té jsem se velice těšila – bavilo mě se učit, poznávat, objevovat a nasávat nové vědomosti a dovednosti, byla jsem zvídavé, na holčičku až příliš neposedné, spíše klukovské dítě, které chtělo objevovat svět, i když často způsoby, které byli dle dospělých pro dívku nevhodné."

Zuzana Karnoubová

Zuzana Karnoubová
Psycholožka

  • +420 778 971 133

  • karnoubova.zuzana@fokus-praha.cz

"Má cesta školským systémem začala už od samého počátku dosti dramaticky. První tři měsíce první třídy jsem absolvovala na východním Slovensku v malé venkovské škole v ještě menší vesničce, rodném místě mojí maminky. V listopadu přišla Sametová revoluce a s tím i senzační nápad mých rodičů přestěhovat se zpět do Čech (historie našich rodinných přesunů by vydala na samostatnou kapitolu, tím laskavého čtenáře nebudu zdržovat)."

Alena Vrbová

Alena Vrbová
Odborná garantka

  • +420 604 549 661

  • vrbova.alena@fokus-praha.cz

"Do první třídy jsem se vážně těšila. Uměla jsem totiž už číst! Pamatuju si z té doby hlavně dvě věci - modrý látkový ubrousek, který byl povinnou součástí svačiny, barva nebyla (na rozdíl od trenýrek na tělocvik) předepsaná a růžové (prý) jahodové mléko v igelitu, které bylo svačinovou součásti volitelnou, zato pak všichni, co jej pili, měli, a to snad povinně, slušivé vousy kolem pusy pro celý zbytek dne."

Radka Votavová

Radka Votavová
Projektová manažerka

  • +420 773 743 250

  • votavova.radka@fokus-praha.cz

"Se mnou se moc setkávat asi nebudete, ale díky mně se můžete setkávat s těmi, co vás budou podporovat na vaší cestě. Vždycky jsem věděla, že budu veterinářka. Že nebudu, mi oznámili na posudkové komisi, protože mám ekzém a na zemědělku a veterinu mě nepustí. Takže gympl a pak se uvidí. Naštěstí se během dospívání můj zájem o zvířata rozšířil i na zájem o lidi a já se mohla nadšeně stát studentkou medicíny."

Anna Vostruhová

Anna Vostruhová
Evaluátorka projektu

  • vostruhova.anna@fokus-praha.cz

"Na první setkání se školským systémem vzpomínám ráda: malá rodinná olomoucká základní škola, od které jsem bydlela 2 minuty (včetně seběhnutí schodů v domě) a kde mě měli všichni rádi (tedy skoro všichni :D). V den mých 14. narozenin jsme se ale přestěhovali do Prahy, kde jsem shodou okolností skončila na klasickém státním gymnáziu. Tím končí nostalgické vzpomínání (dětství plné kroužků, moravských přátel a absence zbytečných stresů spolu s toxickou školní asymetrií), neb (mi) školou začalo peklo na zemi..."

Přejít nahoru