"Má cesta školským systémem začala už od samého počátku dosti dramaticky. První tři měsíce první třídy jsem absolvovala na východním Slovensku v malé venkovské škole v ještě menší vesničce, rodném místě mojí maminky. V listopadu přišla Sametová revoluce a s tím i senzační nápad mých rodičů přestěhovat se zpět do Čech (historie našich rodinných přesunů by vydala na samostatnou kapitolu, tím laskavého čtenáře nebudu zdržovat).

Ačkoliv jsem česky mluvila dost obstojně, pamatuji si svůj údiv nad tím, proč se kluci v Čechách jmenují jako holky (oslovení Míra, Jára a Kája mi prostě přišlo holčičí) a taky jsem nevěděla, co znamená slovo penál. Za pomoci milých a obětavých paní učitelek a fajn spolužáků jsem nástrahy nového prostředí zvládla dobře a bez větší újmy, ale povím vám, lehké to tedy nebylo.

Protože mi to ve škole šlo tak nějak samo, mí rodiče usoudili, že osmileté gymnázium pro mně bude tou správnou volbou. To ale netušili, co přijde. Předměty, které jsem měla ráda, mi šly i nadále hravě, v matematice, fyzice a chemii však přišlo výrazné zhoršení prospěchu a naprostý šok pro mé rodiče. Do té doby jsem se do školy nemusela nijak zvlášť připravovat, takže si dovedete představit, že mně hodiny doučování z matematiky nijak zvlášť netěšily. Má snaha přinesla své ovoce a prospěch se mi zase zlepšil, ale byla to dřina. V té době jsem pochopila, že mé další studijní kroky budou zcela jistě směřovat cestou humanitních věd. Zajímaly mě cizí jazyky, společenské vědy, literatura. Z tohoto výčtu vybočovala snad jen má velká záliba v biologii.

Rozhodování o vysoké škole pro mě nebylo jednoduchou záležitostí. Chtěla jsem studovat antropologii, sociologii, francouzštinu, psychologii, dějiny a kulturu islámských zemí, arabistiku. Našlo by se ještě pár dalších oborů, které mě zajímaly. Nakonec rozhodl pragmatismus před idealismem a šla jsem studovat andragogiku a personální řízení - obor, který byl v tu dobu velmi populární, jelikož platilo to, že je z celé filozofické fakulty nejpraktičtější a absolventi najdou nejlepší uplatnění na trhu práce.

A jelikož v mém životě platí, že racionální rozhodnutí pro mě nebývají ta nejlepší, nejinak tomu bylo i v tomto případě. Obor jsem sice vystudovala, ale působila jsem v něm pouhý jeden rok. Život mě poté zavál do oblasti marketingu a public relations a tak jsem několik let svého života zasvětila vymýšlení reklamních kampaní, marketingových strategií a kreativních řešení pro mnoho klientů. Bylo to velmi dynamické a hezké období mého života, kdy jsem mohla naplno uplatnit svou kreativitu. Za jeden ze svých nejzdařilejších počinů považuji ideu přenosného růžového kontejneru, který sloužil jako galerie a obchod v jednom, kterým se firma, pro kterou jsem v tu dobu pracovala, prezentovala na různých festivalech.

Roky strávené v marketingu a PR se naplnily a já jsem se začala cítit vyhořelá. Přemýšlela jsem, co dál. Představa, že do konce života vymýšlím reklamní strategie, mně příliš netěšila. V tu dobu mně přemýšlení nad mým dalším profesním osudem přivedlo k uvědomění, že toužím po práci, která bude mít jistý přesah a nebude jí chybět smysl. A tak jsem se vrátila ke svému dávnému zájmu o lidskou duši a po letech jsem znovu usedla do školní lavice, konkrétně na katedře psychologie v Olomouci. Pomalu jsem opouštěla svět marketingu a začala jsem pracovat v neziskovém sektoru. Od organizace pomáhající lidem s epilepsií mé kroky vedly k dlouhodobé stáži v terapeutické komunitě Kaleidoskop, kde se léčí lidé s poruchou osobnosti, kde jsem poté nastoupila na plný úvazek na pozici terapeutky. Souběžně s tím jsem vstoupila do psychoterapeutického výcviku v hlubinné, jungovsky orientované psychoterapii. V terapeutické komunitě jsem strávila čtyři roky a získala zde cenné profesní zkušenosti. V současné době se psychoterapii věnuji také ve své soukromé praxi.

V projektu dostuduj.fit se se mnou můžete setkat jako s psycholožkou a terapeutkou na individuálních sezeních a při skupinových programech. Velmi ráda Vás budu provázet na Vaší cestě, jejímž výsledkem může být lepší porozumění sobě samým a větší soucit se sebou, což je zpravidla klíčem ke zvýšení celkové životní spokojenosti."