Linda Nývltová

Ve škole mi šlo všechno tak nějak samo a tak rodiče usoudili, že jít na osmiletý gympl pro mě bude nejlepší volbou. Z tohohle zásadního a poměrně dlouhého životního období ve mně nejvíc zůstaly silné kamarádské vztahy - parta lidí s podobnými bolístkami na duši společně se potýkající s výzvami dospívání nejrůznějšími dostupnými způsoby začátku nového tisíciletí.
Do školy jsem nechodila ráda. Vždycky jsem tak trochu bojovala se školním systémem. Nejhorší bylo ranní vstávání. Můj systém pozdních příchodů na střední byl natolik vychytaný, že za jeden ze svých největších úspěchů považuji absolvování bez jediného napomenutí.
Dodnes se těžko rozhoduji, a tak byl výběr dalšího studia trochu náročnější. Nebudu lhát, volbu ovlivnila i potencionální náročnost studia, kde se mi humanitní vědy zdály jednoznačně snadnější. Jedno z důležitých kritérií při výběru vysoké školy byla i vzdálenost od mého rodného města Prahy. Cílem bylo osamostatnění se od rodiny a prožití skutečného studentského života. To se povedlo, ale spolu s tím jsem si také v rámci studia psychologie v Olomouci uvědomila, že Praha je stejně nejkrásnější město a po studiích se vrátila.
A zase šla do školy – nastoupila jsem jako školní psycholožka na základní škole. Přišla šance poznat školský systém z druhé strany, zkusit ho pozměnit trochu k obrazu svému a podpořit nejen ty, kteří se školou či životem také nějakým způsobem bojují.

Měla jsem velké štěstí a poznala hodně mladých učitelů, kteří dělají svou práci jinak, vycvičila se v tom, jak naopak komunikovat se zkostnatělejšími pedagogy a osvícený zástupce ředitele byl otevřený novým možnostem podpory žáků přímo ve škole, včetně skupinových programů. Přesto mne bytí ve školském systému nakonec semlelo - zůstala jsem v něm déle, než jsem měla. Od té doby už nechci být jeho součástí, ale zkoušet ho ovlivnit a obohatit zvenku. To mi přijde pořád dostatečně nadějné.
Už při studiu jsem jako lektorka realizovala preventivní programy ve třídách – klasicky o drogách, šikaně, vztazích atd., ale něco mi tam chybělo. A narazila jsem na TO až díky dlouhodobé terapeutické stáží ve Fokusu Praha – preventivní program o duševním zdraví se sdílením osobních životních zkušeností nejen s duševním onemocněním. Stala jsem se koordinátorkou tohoto programu s názvem „Blázníš? No a!“ a dodnes v rámci něho s kolegy s radostí chodíme do škol a setkáváme se s mladými lidmi. Jedním z našich poselství je, že krize patří k životu a pravděpodobně nás v jeho průběhu někdy potkají, ale mají v sobě potenciál nás posunout dál a ve výsledku posílit.

Druhý můj profesionální směr, se s výše popsaným prolínající, byl psychoterapuetický. Pracovala jsem ve dvou terapeutických komunitách a zažila na vlastní kůži, jak komplexní péče a společenství opravdu léčí. Mám za sebou několik psychoterapeutických výcviků jako je třeba arteterapie, tanečně-pohybová terapie nebo jungiánská analytická psychologie. Mám vlastní psychoterapeutickou praxi a v projektu dostuduj.fit se se mnou můžete setkat jako s psycholožkou u dobrého čaje nebo kávy. Rozhodně vás nebudu nijak diagnostikovat (pokud si to sami nebudete přát), ale moc ráda vás vyslechnu a půjdu s vámi po vaší cestě, kterou můžeme společně objevovat.

Věřím, že každý v sobě máme potenciál k růstu, jen s ním možná někdy ztratíme spojení a potřebujeme pomoci ho „refreshovat“.

Psycholožka projektu dostuduj.fit

  • +420 734 545 808

  • nyvltova.linda@fokus-praha.cz

Scroll to Top