"Na první setkání se školským systémem vzpomínám ráda: malá rodinná olomoucká základní škola, od které jsem bydlela 2 minuty (včetně seběhnutí schodů v domě) a kde mě měli všichni rádi (tedy skoro všichni :D). V den mých 14. narozenin jsme se ale přestěhovali do Prahy, kde jsem shodou okolností skončila na klasickém státním gymnáziu. Tím končí nostalgické vzpomínání (dětství plné kroužků, moravských přátel a absence zbytečných stresů spolu s toxickou školní asymetrií), neb (mi) školou začalo peklo na zemi...

Naštěstí nic netrvá věčně (i když v té době jsem měla dojem přesně opačný a chtěla maturovat alespoň o dva roky dřív, abych mohla pryč, ale to by byl jiný příběh). Střední školu jsem opouštěla s přesvědčením, že už nikdy nebude hůř (a ačkoliv s odstupem času vidím, že tato změna mi i mnohé dala), tak toto přesvědčení ve mně přetrvává dodnes.

Vysokou školu jsem vybírala svou častou životní strategií „vím, co nechci“. Začala jsem tedy studovat sociologii na FF UK a dějiny umění na KTF UK. Bohužel nebylo možné skloubit dohromady oba obory (nebo jsem v tom ještě neuměla chodit), tak zvítězil pragmatismus a umění mi zůstalo jako koníček.Pokračovala jsem v sociologii, což se ukázalo jako to nejlepší rozhodnutí; inspirativní lidé a vzájemný respekt, tvůrčí prostředí a otevřenost. Vděčím své alma mater katedře za mnohé.

Ráda sbírám různé zkušenosti, tak jsem vedle dobrovolničení pracovalave státním sektoru, poté chvíliv soukromém a souběžně také v neziskové organizaci Fokus Praha. V rámci projektu Dostuduj.fit se osobně asi spíše nepotkáme, ale velmi mě budou zajímat Vaše dojmya míra spokojenosti z navázané spolupráce, které jako evaluátor projektu (samozřejmě anonymně) vyhodnocuji, abychom měli zpětnou vazbu a mohli se zlepšovat."