"Do první třídy mě vzali v šesti letech, to mi připadalo dost brzy, ale nemuseli jsme tam po obědě spát a paní učitelku Mejstříkovou jsem měl rád, tak to šlo. To paní učitelka Tovačovská byla přísnější, jednou jsem po ní hodil křídu, ale nakonec jsme se spřátelili a dodnes jsem jí vděčný za to, že v podmiňovacím způsobu první osoby množného čísla říkám abychom a ne abysme. V osmé třídě jsme seděli před školou na sovětské vlajce a dělali sametovou revoluci.

Když jsem potom nevěděl, na jakou střední školu se přihlásit, babička mi poradila oděvní průmyslovku, kam brali bez přijímaček a jak říkala, o děvčata tam nebude nouze. Opravdu, nebyla.Jinak si toho ze střední školy moc nepamatuji. Víc než o konstrukci střihů oděvů jsem měl zájem o objevování svobodného života ve svobodné zemi. Tak jsem letmo zaregistroval svoje vyloučení a odsun do Liberce, kde jsem potom maturoval. Namísto vysněných trenýrek jsem si u praktické maturity vylosoval safari kabátek, všichni se chodili dívat, jak sešívám proužky růžové látky do výsledného spektáklu a dostatečná byla nakonec úspěchem pro mě i pro celou školu.

Po roce studia na Pedagogické fakultě jsem se dostal na Katedru sociální práce FF UK, kde už studovala moje budoucí žena, jejímž prostřednictvím mě sociální práce okouzlila. Tam jsem strávil krásných devět let, aniž bych studium zdárně dokončil. Nějak jsem to za těch devět let nestihnul. Během prvních let studia jsem začal pracovat ve středisku výchovné péče pro děti a mládež a tak jsem se z lumpa stal vychovatelem a terapeutem mladých lumpů. Inu, udělejte z pytláka hajného a máte pokoj. A sociální prací jsem zůstal okouzlený dodnes. Ale protože jsem někdy byl unavený, hledal jsem i různé změny, třeba jsem si rozdělal rekvalifikaci na uměleckého kováře a potom několik let pracoval v kovářské dílně. Zkusil jsem toho spoustu, něco se mi líbilo a něco vůbec, ale vždycky jsem se do sociální práce, kde jsem šťastný, vrátil. Jak patrno, nejsem zrovna studijní typ, ale myslím, že se pořád mám co učit. Tak se snažím být otevřený a pozorný, aby mi něco neuteklo. Věřím, že každý má právo dělat to, co ho baví a dává mu smysl a vůbec, že každý má právo zažít štěstí a spokojenost. Proto chci být dobrým průvodcem všem, kteří svojí cestu ke spokojenosti hledají."